Důchodci

11. července 2013 v 2:31 | Aja8 |  Téma týdne
Nenarušujte můj osobní prostor!

Stojím na nádraží celá rozespalá. S kamarádem jsme si posílali vtipné samolepky až do dvou do rána. Když mi poslal zadek krávy, který byl z části vypouklý, usoudila jsem, že bych z takovýhlech hovadinek měla už vyrůst. Ráno, když jsem zrovna měla zažít svojí první snovou trojku s princem Williamem a Kate (aspoň, že to nebyl Mickey Mouse a Minnie, ne?), zazvonil budík a spustil tu nejvtíravější písničku pod sluncem. Když jsem usrkávala ranní čaj, kyselejší a studenější něž obvykle, pomyslela jsem si, že už jsem stará na ponocování a drsné probouzení každý všední den. A ted tu stojím na provlhlém a lidmi přecpaném nádraží, sluchátka v uších a čekám, až mě z kaluží vody a z nepřehledné změti hlasů a útržků rozhovorů vysvobodí ranní autobus. A vida, támhle právě jede. Nastupujii plná nadšení, jede přesně na minutu a to je ve všední den hotový zázrak. Uvnitř ale ustrnu. Hlava na hlavě. Ale jaké hlavy. Prošedivělé a řídnoucí vlasy střídají staromódní účesy, tzv. "přehazovačky". Tu a tam zahlídnu pokus o oživení, fialové číro, či světlejší pramínek v tmavších kadeřích. Důchodci. Jsou jako mor. Je jich všude plno. Dostanou se kamkoli. Na začátek fronty u zubaře, v obchoďáku i na výdej lístků. Se svými důchodcovskými kartami, které jim poskytují nejrůznější slevy a hranými úsměvy, kterými však odkryjí jen svou zubní náhradu, jsou k nepřehlédnutí všude. Kdekoli. Na kterémkoli místě a v kterémkoli čase. V kině jsou to oni, kdo se hlasitě vyptává na příběh filmu nebo rádoby šeptá do ouška své kámošce Máce, že "Ten Depardieu je vážně koloušek k sežrání." V autobuse je pouštíte sednout. Nebo jste díky jejich ohromným taškám se vším, co snad mají v Kauflandu v akci, přimáčknuti na sklo vozidla a doufáte, že kdybyste ze zápachu, který pán na sedačce jen asi jeden asimetr od vás vydává, omdleli, zachrání vás ten mladík v zeleném tričku nebo nějaký duchaplný důchodce. Všichni se ženou do nemocnice na kontrolu či na krev. A všichni tam musí být první. Obyčejní smrtelníci počkají. Jsou jako lavina, nebezbeční pro společnost, nebezpení pro lidstvo, neproduktivní, ale stále při životě, ženoucí se za svými cíli. I když je to jen nakoupit co nejvíc za co nejmíň peněz. Pořád jsou to lidi a součást společnosti. To si musíme uvědomit. A taky to, že jednou budeme jako oni. Staří, vyčerpaní a odhodlaní.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 11. července 2013 v 10:14 | Reagovat

přesně toho se děsim,že jednou budeme jako oni,hrozná představa,ale tak jako moje generace se stejně důchodu už asi nedožije,my půjdeme rovnou ze školy tak říkajíc za pás a za tim taky zemřeme :-D dříve než stihneme jít do důchodu..

2 punknrock punknrock | E-mail | Web | 11. července 2013 v 10:19 | Reagovat

To je trefné :-)) myslím, že tohle děsí většinu lidí naší generace...

3 aadnn aadnn | E-mail | Web | 11. července 2013 v 20:14 | Reagovat

Super ! :) Jestli chceš, mrkni na můj blog :)

4 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. července 2013 v 11:11 | Reagovat

Myslím, že až budu stará, nebudu mít nikdy tolik energie jako můj děda s babi. Nemám jí ani teď :)
Trojka s Kate a Williamem? To mě dostalo. Takový sen jsem asi nikdy neměla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama